Chapter 02: History of REST
Otcem webu je Timothy Berners-Lee, který v době návrhu pracoval v CERNu, Evropské organizaci pro jaderný výzkum. Jeho cílem bylo zjednodušit sdílení a vyhledávání informací mezi vědci prostřednictvím propojeného systému dokumentů. V roce 1989 navrhl koncept, který položil základy World Wide Webu (W3) - systému založeného na hypertextu, přístupném přes internet. První webový server a prohlížeč vznikly o rok později, v roce 1990.
Byl jednou jeden web
Základní stavební prvky webu se ve vylepšené podobě používají až do současnosti. Jedná se o Hypertext Transfer Protocol (HTTP) a Hypertext Markup Language (HTML). HTTP slouží jako přenosový protokol pro HTML dokumenty. Uživatel skrze webový prohlížeč (klient) požádá o zobrazení určité stránky, která se ze serveru přenese po síti. Tim Berners-Lee pro tento účel napsal první webový prohlížeč s názvem WorldWideWeb (později Nexus). Je mimochodem také autorem URI, prvního webového serveru a prvního WYSIWYG editoru.
Možnosti protokolu HTTP/0.9 a jazyka HTML byly v porovnání se současným webem mimořádně omezené. Protokol sloužil pouze pro zasílání surového HTML dokumentu bez dnes známých HTTP hlaviček či stavových kódů. Dnes už HTTP protokol používáme pro přenos nejrůznějších typů dat. V roce 1993 uvolnil CERN projekt W3 veřejnosti a spustil naprostou revoluci. Od roku 1990 do roku 1995 vzrostl počet uživatelů Internetu na přibližně 44 milionů.
Mimořádný zájem o Internet kladl na tvůrce webů těžké břímě. Mnoho firem mělo zájem do projektu investovat, avšak bez standardizace se jednalo o rizikový podnik. Již v roce 1993 se objevil nový webový prohlížeč Mosaic, na který v dalších letech navázaly Netscape Navigator a Internet Explorer. V tomto období se formovaly klíčové standardy, zejména protokoly HTTP/1.0 a HTTP/1.1, které zásadním způsobem definovaly způsob komunikace mezi klientem a serverem a položily základ dnešnímu webu.
Proces standardizace
Až do formálního vydání standardu HTTP/1.0 v roce 1996 panovala v oblasti webových protokolů nejednotnost. Mnohé části tehdejšího HTTP byly interpretovány různě. Vývojáři i výrobci prohlížečů si často implementovali funkce po svém. I když už se web postupně standardizoval, přetrvávaly mezi prohlížeči značné rozdíly. Kdo by nepamatoval dlouhé noci strávené laděním webových stránek, aby byla jejich podoba v různých prohlížečích přibližně stejná.
Nové verze HTTP protokolu byly průlomové a další aktualizace se dočkali až v roce 2015 v podobě HTTP/2.0. Počet uživatelů Internetu rostl exponenciálně a s ním i množství nástrojů, které implementovaly tyto čerstvě vydané standardy. Klíčovou roli sehrála ve standardizaci HTTP protokolu pracovní skupina, kterou tvořily Berners-Lee, Frystyk a Fielding.
Zejména Roy Thomas Fielding se výrazně podílel na návrhu architektury webu a v rámci své dizertační práce formuloval principy efektivní komunikace v distribuovaných systémech.
Fieldingova dizertační práce byla publikována v roce 2000 a její kapitolu nazvanou Representational State Transfer zná dnes každý webový vývojář pod pojmem REST.
REST je architektonický styl pro distribuované systémy, který se uplatil především v prostředí webu. Definuje šest architektonických omezení, jako je oddělení klienta a serveru, bezstavovost, možnost cacheování, jednotné rozhraní nebo vrstvená architektura. Cílem těchto principů je zajistit lepší škálovatelnost, výkonnost, spolehlivost a jednodušší vývoj systémů. REST v podstatě definoval způsob, jakým funguje současný webový svět.
Miroslav Holec